herec Pavol Mikulik

2.3.1944 - 27.11.2007

Slovenský herec Pavol Mikulík má na kontě několik desítek rolí hlavně v televizních filmech a seriálech, namátkou například Dobrodružství kriminalistiky, Perinbaba či Tisícročná včela. Dlouhá léta byl členem Činohry Slovenského národního divadla.

Mikulík zemřel na selhání srdce.
Už dříve utrpěl mozkovou příhodu, dva infarkty, po zákeřné gangréně mu amputovali pravou nohu, což jej upoutalo na invalidní vozík.

malé OT: Blesk.cz: Smrt včera ukončila život slovenského herce Pavola Mikulíka (+63).

Zdroj: blesk.cz, koktail.pravda.sk

Doc. MUDr. Jaroslav Skála

25. 5. 1916 – 26. 11. 2007

Vynálezce a zakladatel "záchytky" (záchytné stanice)

Jaroslav Skála se narodil r. 1916 v Plzni. Maturoval na plzeňském gymnáziu v r. 1935, pak studoval na lékařské fakultě UK v Praze a zároveň na Institutu pro tělesnou výchovu a sport UK v Praze, který ukončil v r.1939. Po uzavření českých vysokých škol v r. 1939 byl profesorem tělocviku v Plzni, studoval také na německých univerzitách v Könnigsbergu (dnešní Kaliningrad) a v Göttingen. Lékařskou fakultu UK v Praze dokončil až po II. světové válce. Habilitoval se v r. 1969, titul docenta řádně uznán v r. 1990.

Po promoci v r. 1946 nastoupil na psychiatrickou kliniku dnešní 1. lékařské fakulty UK v Praze. Při ní v r. 1948 založil oddělení pro léčbu závislostí (Apolinář), které vedl do r. 1982. Jím vytvořený systém protialkoholní léčby je v celosvětovém měřítku originální a průkopnickou aplikací principů terapeutické komunity v oblasti závislostí. V roce 1951 inicioval založení záchytné stanice - prvního zařízení svého druhu na světě. V r. 1956 zakládal a do osmdesátých let vedl sekci pro alkoholismus a toxikomanie Psychiatrické společnosti České lékařské společnost J. E. Purkyně. V této roli prosazoval vytváření sítě lůžkových i ambulantních zařízení pro léčbu alkoholismu, od r. 1966 s rozšířenou působností na jiné (nealkoholové) toxikomanie. Při Apolináři zřídil v r. 1967 středisko pro děti, mládež a rodinu a v r. 1971 středisko pro drogové závislosti. V r. 1969 zde byl započat první výzkum efektivity protialkoholní ústavní léčby vedený PhDr. L. Kubičkou. Skálova péče o vzdělávání v oboru vedla v r. 1980 k vytvoření nástavbové lékařské specializace v léčení alkoholismu a jiných toxikomanií.

Od konce 60. let se Jaroslav Skála prosazuje rovněž jako jedna z vůdčích osobností československé psychoterapie. Pro jeho působení v oboru psychoterapie je důležitý rok 1967, kdy spolu s E. Urbanem a J. Rubešem zakládá první výcvikovou komunitu později značně rozšířeného a dodnes působícího systému SUR (zkratka podle iniciál jmen Skála – Urban – Rubeš). V letech 1982-1994 byl předsedou sekce a později samostatné Společnosti pro psychoterapii a rodinnou terapii. Rovněž založil (v r. 1978) a vedl Kabinet pro vzdělávání v psychoterapii při psychiatrické klinice dnešní 1.LF, podílel se na vytvoření a práci Pražského psychoterapeutického institutu a Pražské psychoterapeutické fakulty (obojí 1991) a Vysoké školy psychologicko-sociální.

Jaroslav Skála spolupracoval s řadou mezinárodních institucí, např. s WHO a ICAA (International Council for Alcoholism and Addictions), přednášel na mnoha mezinárodních kongresech po celém světě. V oboru léčby závislostí a psychoterapie publikoval řadu knih (některé přeloženy v zahraničí) a množství článků v ČR a v dalších 18 zemích.

Do pokročilého věku Jaroslav Skála byl aktivním účastníkem odborného života, podílel se zejména na psychoterapeutickém výcviku a supervizi programech vzdělávání v psychoterapii. Ještě v r. 2001 ukončil výcvik v supervizi pod záštitou European Association of Supervision.
Jaroslav Skála obdržel čestné členství České lékařské společnosti, medaili J. E. Purkyně, cenu Augusta Forela a další odborné pocty. Jeho jméno nese výroční cena Společnosti pro návykové nemoci (udělována od r. 2001) a vzdělávací Skálův institut. V r. 2002 ho prezident republiky vyznamenal medailí Za zásluhy. V r. 2006 se stal spolu s PhDr. L. Kubičkou prvním nositelem Ceny adiktologie za přínos oboru.

Zdroj: drogy-info.cz

Cena Jaroslava Skály,
kterou vyhlašuje Společnost pro návykové nemoci ČLS JEP a občanské sdružení SANANIM.
V roce 2007 se konal sedmý ročník.

O cenu se mohou ucházet autoři inovativních přístupů, článků, přednášek, publikací a výzkumných prací včetně disertačních a diplomových v oblasti prevence a léčby drogových závislostí.

Vítěz ceny obdrží certifikát a finanční ohodnocení ve výši 10 000 Kč od Nadace České spořitelny, která je generálním partnerem Ceny Jaroslava Skály. (platno pro rok 2007)

Další - osmý - ročník dle všeho bude mít uzávěrku 28.2.2008.

Počet bodujících: 1

šéf KGB Vladimír Krjučkov

29. 2. 1924 - 23. (25.) 11. 2007

Vladimír Krjučkov, historicky poslední šéf sovětské tajné policie KGB, zemřel po dlouhé nemoci v Moskvě ve věku 83 let.

Krjučkov se stal šéfem ruské zahraniční rozvědky v roce 1974. V čele KGB stál v letech 1988-1991, kam jej jmenoval Gorbačov.

V srpnu 1991 se Krjučkov přidal k dalším zastáncům tvrdé linie ve vedení strany, a jako jeden z osmi iniciátorů se pokusili zvrhnout Gorbačova a vyhlásit vyjímečný stav ve snaze zabránit reformám a tak snad přerušit rozpad Sovětského svazu. Jejich pokus o převrat však po třech dnech ztroskotal a naopak napomohl rychlejšímu rozpadu SSSR v prosinci 1991. Krjučkov se spolu s dalšími iniciátory puče dostal do vězení, ze kterého jej dostala amnestie začátkem roku 1994.

Když byl v roce 2000 zvelen za prezidenta Vladimír Putin, byl Krjučkov pozván je jeho inauguráciu. V dalších letech pak bývalý šéf častěji poskytoval rozhovory, kde Putina chválil a obviňoval Západ z pokusů oslabit Rusko.

Knižně vydal své paměti, ve kterých kritizoval Gorbačova a Jelcina (, které nenáviděl za účast na rozpadu SSSR) a tvrdil, že CIA rozpadu Sovětského svazu pomohla umístěním "vlivných agentů" do vedení komunistické strany.

Zajímavost: na CZ netu se zdroje o jeho úmrtí dělí na dva tábory - jeden říká že umřel v pátek, druhý pak že umřel v neděli. Taktéž se pak nemohou dohodnout na věku - jednou je to 83 a jednou 84...
... pokud umím počítat, 83 je ta správně.

Zdroje: poskládáno z různých zdrojů

artista Konrad Thurano

4. 4. 1909 - 20. 11. 2007

Konrad Thurano byl v době své smrti nejstarší aktivní artista na visuté hrazdě :)

Thurano zemřel v Dánsku, kde se svou rodinou žil. Narodil se v Düsseldorfu v roce 1909 a svou kariéru v zábavním průmyslu zahájil ve varietní show v roce 1924.

Během kariéry trvající plných 83 let vystupoval Thurano po celém světě a stýkal se s takovými hvězdami, jako byl například Charlie Chaplin. Každý rok v dubnu, kdy slavil narozeniny, se vracíval do Düsseldorfu, aby předvedl své artistické umění ve varieté Roncalli Apollo, a letošní rok nebyl výjimkou.

zdroj: české noviny

Můžete se mrknout na jeho vystoupení, které provozoval se svým synem ve varieté Roncialli Apollo - youtube

Pán byl machr :)

choreograf Maurice Béjart

1. 1. 1927 – 21. 11. 2007

Maurice Béjart (původním jménem Maurice-Jean Berger) byl významný francouzský choreograf.

Jako tanečník začínal v rodné Marseilli, jako čtrnáctiletý debutoval v baletu pařížské Opery (vedle Rolanda Petita), pak tančil v Mezinárodním baletu v Londýně a ve Švédském královském baletu, kde poprvé vyzkoušel choreografii (balet L’inconnu). Více začal tvořit v Paříži ve vlastním souboru Ballets de l’Etoile, později přejmenovaný na Ballet-théâtre de Paris.

Jeho úspěchy v šedesátých letech odstartovala premiéra Svěcení jara v roce 1959. O rok později založil v Bruselu Ballet XXe Siécle a s ním uvedl další slavné choreografie jako Bolero, Pták Ohnivák a také díla inspirovaná neevropskými tanečními a divadelními slohy (japonské kabuki, indické Bhakti ad.).

V roce 1987 po sporu s ředitelem souboru v průběhu turné do Leningradu se rozhodl už do Belgie nevrátit. Přeměnil soubor do nové podoby, tentokrát ve švýcarském Lausanne, vznikl tak Béjart Ballet Lausanne, pro který vytvořil choreografie Ring um den Ring, Podivuhodný mandarín, A propos de Shéhérazade, Tokio Gesture a další. Soubor vedl až do své smrti; posledním dílem, na kterém pracoval, bylo nastudování pocty Giannimu Versacemu Grazie Gianni con amore na scéně milánské La Scaly v roce 2007.

Obdržel řadu ocenění, státní vyznamenání v Belgii, Japonsku, Velké Británii i Cenu Nadace míru od papeže Jana Pavla II. Z mnoha baletních ocenění lze jmenovat Cenu Benois de la Danse za celoživotní mistrovství.

Založil rovněž několik baletních škol (školu Mudra v Bruselu a Dakaru, ateliér Rudra v Lausanne).

zdroj: CZ wiki

spisovatelka Magda Szabó

5. 10. 1917 – 19. 11. 2007

Maďarská spisovatelka píšící ženské romány, dramata, poezii a další. Její díla byla přeložena do 42 jazyků.

V roce 2003 vyhrála francouzskou literární cenu Prix Femina Étranger za nejlepší zahraniční román (The Door - u nás nevyšla).

Počet bodujících: 1

kulturista Roy "Reg" Park

7.6.1928 – 22.11.2007

Reg Park byl a zůstává jednou z největších postav v historii bodybuildingu. Měl velkou vážnost a úctu všech příznivců kulturistiky na celém světě. Narodil se v Anglii ve městě Yorkshire 7. 6. 1928. Jeho kulturistická soutěžní kariéra trvala 27 let! Na své první soutěži startoval v roce 1946 (4. na Mr. Britain) a naposledy stál na pódiu v roce 1973. V roce 1950 sa stal absolutním vítězem na Mr. Evropy, v roce 1951 na Mr. Univers NABBA a v letech 1958 a 1965 na Pro Mr. Univers NABBA.

Vynikal také silovými výkony – jako druhý na světě vytlačil na lavičce 500 liber (226,8 kg). 

Reg Park byl velkým kulturistickým vzorem i pro mladého Arnolda Schwarzeneggera, kterého svého času hostil v Jižní Africe, kde s ním trénoval a poskytnul mu mnoho cenných rad. 

Reg byl všestraně aktívní: dlouho měl svůj gym, vydával časopis, byl autorem článků a stvárňoval postavy siláků v historických filmech.

Reg Park nepřestal trénovat ani po ukončení soutěžení a pěkného věku 79 let se dožil v dobré kondici. Nyní však prohrál svůj boj se zákeřnou nemocí (rakovina kůže).

zdroj: pepasport.cz

počet bodujících: 1

Fry Bertha

1.12.1893 – 14.11.2007

Bertha byla do své smrti třetí nejstarší žijící osoba světa. Zemřela necelý měsíc před svými 114 narozeninami nemocnici Ball Memorial Hospital v Muncie na zápal plic (pneumonii).

Seznam aktuálně nejstarších žijících lidí je dostupný na Wikipedii v dolní části stránky.

Počet bodujících: 1

Ira Levin

27.8.1927 - 12.11.2007

Ira Levin, který napsal klasický hororový román Rosemary má děťátko, zemřel ve věku 78 let v New Yorku. Oznámila to v úterý jeho agentka Phyllis Westbergová. Podle ní utrpěl Levin v pondělí ve svém bytě infarkt.

Levin začínal jako autor televizních scénářů. Jeho první román Polib mne a zemřeš, který napsal ve 22 letech, dostal v roce 1953 cenu Edgara Allana Poea. O 14 let později dokončil druhý nejslavnější román Rosemary má děťátko.

Rosemary má děťátko:
Knihu o mladém páru v New Yorku, na který se soustředí satanisté z vedlejšího bytu, zfilmoval v roce 1968 Roman Polański s Miou Farrowovou v hlavní roli.

Po této úspěšné adaptaci se zfilmování dočkaly i další Levinovy knihy - Hoši z Brazílie, Stepfordské paničky a Někdo se dívá. Napsal také hru Osidla smrti (Deathtrap), která se hraje na Broadwayi již od roku 1978. Toto dílo bylo také zfilmováno v roce 1982 s Christopherem Reevem a Michelem Cainem v hlavních rolích.

Stephen King popsal Levina jako „Švýcarského hodináře napínavých románů, který z nás ostatních dělá levné stánkové prodejce“.
Chuck Palahniuk označuje ve své knize Podivnější než fikce: pravdivé příběhy (Stranger Than Fiction: True Stories) Levinovo dílo za „chytré, aktualizované verze legend, které si lidé našich kutur vždy vyprávěli“.

zdroj : Novinky + Wikipedia

Norman Mailer

31.1.1923 – 10.11.2007

Ve věku 84 let zemřel americký spisovatel Norman Kingsley Mailer, autor označovaný za svědomí Ameriky a jeden z představitelů tzv. nového amerického žurnalismu, kam spolu s ním patří Truman Capote nebo Tom Wolfe.

Mailer se proslavil stejně tak svými romány jako reportážemi, za něž získal mimo jiné dvě Pullitzerovy ceny.

Před druhou světovou válkou studoval na Harvardově univerzitě, roku 1942 však narukoval do armády a v letech 1944 až 1945 bojoval v Tichomoří. Právě odtud čerpal témata pro svoji první a zároveň nejlepší i nejúspěšnější knihu - Nazí a mrtví.

Dílo s novátorskou formální strukturou je podle americké kritiky nejlepším válečným románem spolu s Hellerovou Hlavou XXII.

Naturalistické líčení osudů amerických vojáků po invazi na tichomořském ostrově vyšlo v roce 1948; každému z hrdinů věnoval Mailer vlastní kapitolu a rozkrývá i jejich život před vstupem do armády. Dílo je tak zároveň chápáno jako podobenství tehdejších společenských vztahů v USA.

Kniha odstartovala jeho kariéru enfat terrible amerického veřejného života, ke které patřil pokus stát se starostou New Yorku i cíleně nekonformní postoje a názory téměř na cokoliv, na co bylo možno mít názor.

Z padesátých let pochází jeho nejslavnější esej Bílý černoch. V něm se skrze postavu protestujícího hipstera - kterého společnost potřebuje, aby nepodlehla kulturní totalitě - připojil k beat generation, Ginsbergovi a Kerouacovi.

Román Americký sen z roku 1965 vypovídá o poválečné Americe. K jeho dalším knihám patří tituly Co děláme ve Vietnamu? (1967), Oheň na Měsíci (1970), Dávné večery (1983) nebo Ostří hoši netančí (1984).

První Pulitzerovu cenu dostal Mailer za reportáž Armády noci o slavném pochodu na Pentagon z roku 1968; druhou mu o jedenáct let později přinesla více než tisícistránková rekonstrukce dvou vražd, soudního procesu a popravy pachatele Garyho Gilmora, která vyšla jako román pod názvem Katova píseň.

V posledních letech vydal Mailer antologii Doba naší doby (1998) a memoáry Špionážní umění (2003).

Celkem napsal dvaatřicet knih, pokrýval volební sjezdy republikánů i demokratů, americkou realitu sledoval i skrze její ikony: v biografiích se věnoval Marilyn Monroe i Lee Harveymu Osvaldovi.

Někdy se ovšem svým rebelstvím nestrefil. Bál se technologií a jejich vliv srovnal v roce 1971 s feministickým hnutím, které se podle něj stejně jako stroje snaží zničit tajemství života. To mu vyneslo podle magazínu Time "místo v panteonu šovinistických prasat".

S ženami to měl vůbec Norman Mailer komplikované: byl šestkrát ženat, kvůli bití jedné z manželek byl před soudem.

Měl celkem devět dětí, z toho jedno adoptované. V říjnu prodělal operaci plic, podle agentury Reuters zemřel na selhání ledvin.

Nejmladší z potomků, John Buffalo Mailer, po otci zdědil spisovatelské geny; předloni mu vyšel román The Big Empty, na který letos navázal knihou The Castle in the Forest.

zdroj: Aktuálně

Počet bodujících: 1

Petr Haničinec

15.9.1930 - 7.11.2007

Haničinec se narodil 15. září 1930 v Pardubicích. Ve filmu začal hrát už v 50. letech (Ztracená stopa, Proti všem). V 60. letech se objevil ve snímcích Chléb a písně, Podivný konec léta či Jindřich IV.

Pro většinu veřejnosti byl ale především seriálovým hercem. Zejména starší diváci si dobře pamatují na jeho role v seriálech ze 70. let, kdy si zahrál si v dnes již klasickém černobílém F. L. Věkovi podle románu Aloise Jiráska, ale také v nechvalně proslulém Majoru Zemanovi a v Ženě za pultem. Následovala podobná Inženýrská odysea, Okres na severu a Synové a dcery Jakuba Skláře.

Kromě toho Haničinec průběžně točil řadu pohádek, velmi známý je také loutkový Večerníček Břetisalva Pojara Jája a Pája, v němž namluvil jednu z postav.

Po revoluci už nepatřil k nejobsazovanějším hercům, ale nadále s televizí spolupracoval. Objevil se v oblíbené sérii Hříchy pro diváky detektivek, v Brýlích či Pruhovaných kamarádech. Jednu z posledních rolí si zahrál v televizním filmu Ortel z roku 1999.

zdroj: novinky.cz

trocha vzpomínek:

knedle: p. Petra Haničince si nejvýrazněji pamatuji ze seriálu Cirkus Humberto

gvi: já si na Haničince vzpomenu jako na skvělého záporáka v Synové a dcery Jakuba Skláře či například úžasného manžela v Kotvě u přístavu...

makovec: me se vybavi jeho eroticka scena se svorcovou v zene za pultem

Iltu: Jako dítě mě skoro strašil v Majoru zemanovi - jak ho tam zastřelí z okna a on se v tom svetru poroučí k zemi. ...ano, Kotva u přívozu se mi taky vybavila.

Počet bodujících: 38 (nejvyšší počet nominací letošního ročníku)

Nejčastěji nominovanou z žijících se stává: Zita Kabátová (33)

Igor Alexandrovič Mojsejev

21.1.1906 - 2.11.2007

Igor Alexandrovič Mojsejev se narodil 21. ledna 1906 v Kyjevě. V roce 1924 absolvoval slavnou baletní školu moskevského Velkého divadla, kde tančil až do roku 1939. Tam se proslavil i jako choreograf, známý je hlavně jako jeden z prvních inscenátorů baletu Spartakus.

V roce 1939 založil Státní akademický soubor lidového tance jako první profesionální soubor tohoto druhu na světě. "Byl to geniální choreograf, který dokázal přivést lidový tanec k dokonalosti a postavit ho do jedné řady s ruskou baletní klasikou," napsala o Mojsejevovi ruská agentura.

Slavní "Mojsejevci" vystupovali i v České republice; naposledy letos v červnu v pražském Kongresovém centru.

Zdroj: novinky

pilot bombardéru Paul Warfield Tibbets Jr.

23. 2. 1915 - 1. 11. 2007

Paul Warfield Tibbets Jr. byl americký brigádní generál letectva ve výslužbě. Byl pilotem amerického bombardéru B-29 Superfortress, který 6. srpna 1945 ráno v 8:15 shodil na Hirošimu atomovou bombu – Little Boy.

zdroj: CZ wikipedie


Počet bodujících: 1