pátek 27. června 2008

spisovatelka a novinarka Lenka Reinerová

17.5.1916 – 27.6.2008

Ve věku devadesáti dvou let zemřela česko-německá spisovatelka Lenka Reinerová. Byla poslední autorkou z okruhu německých předválečných spisovatelů, kteří tvořili v Praze. Sem mimo jiné patřil Franz Kafka či Max Brod.

Dnes odpoledne zemřela Lenka Reinerová, poslední německy píšící autorka z pražského okruhu. Přestože ji vážná nemoc trápila dlouhá léta, nepřestávala do posledních týdnů ani psát, ani společensky vystupovat. Bylo jí devadesát dva let. 

V květnu ještě oslavila v Goethe Institutu narozeniny, v lednu zazněl její projev před německým Bundestagem, loni jí vyšla v Labyrintu vzpomínková kniha Čekárny mého života. 

I když kvůli zdravotnímu stavu nemohla svůj lednový projev před německými politiky pronést osobně, šlo o poctu, kterou se zařadila po bok světových osobností, jakými jsou nositelé Nobelovy ceny Elie Wiesel, Simone Weil či Imre Kretész.

Lenka Reinerová byla v posledních letech uznávaná více v Německu, než u nás. Nejenže tam vycházejí náklady jejích knih ve velkém, ale například při autorském čtení na loňském knižním veletrhu v Lipsku jí vestoje tleskala přeplněná Deutsche Nationalbibliotek.

Lenka Reinerová se narodila v pražské židovské rodině v roce 1916, pracovala jako novinářka a v redakcích prvorepublikových periodik se setkala například s E.E.Kischem, Jaroslavem Foglarem či Adolfem Hoffmeisterem. Sama neměla příliš ráda označení spisovatelka, považovala se spíše za vypravěčku. 

A Lenka Reinerová bohatou zásobu pohnutých životních událostí opravdu měla. Před koncentračním táborem ji zachránila jen služební cesta do Maďarska, kde ji přátelé zdrželi, během války si prošla internačními tábory v Paříži a Maroku, až nakonec emigrovala do Mexika. Odtud se po válce vrátila se svým mužem, lékařem Teodorem Fodorovem do Evropy, konkrétně do Bělehradu. Odtud se po několika letech i s dcerou Annou nakonec přestěhovali do Prahy, avšak vzhledem k své předválečné politické angažovanosti byla na patnáct měsíců vězněna v Ruzyni. 

Dlouhá léta působila jako překladatelka a tlumočnice, od roku 1968 nesměla u nás publikovat, a tak se stala známou až v devadesátých letech, kdy vyšla její kniha Kavárna nad Prahou (nejdříve vyšla německy v roce 1997 - Das Traumcafé einer Pragerin). Následovaly vzpomínkové knihy Vůně mandlí (2004), Všechny barvy slunce a noci (2002), Praha bláznivá (2005) a další. Knihy psala německy, do češtiny je překládaly Olga Walló a Jana Zoubková. V posledních letech obdržela celou řadu prestižních ocenění, například v listopadu 2006 Velký kříž za zásluhy Spolkové republiky Německo.

Lenka Reinerová založila Pražský literární dům autorů německého jazyka.

"V mém životě se odehrálo něco docela zvláštního. Nejdříve lágry, vězení, pak jsem nesměla vydávat knihy - jinými slovy téměř vše, co se dalo zakázat, mi bylo zakázáno. A najednou jsem dostala ve Výmaru Schillerring, pak mě vyznamenal Václav Havel, dostala jsem čestné občanství v Praze, potom Goethemedaili v Německu. No a teď jsem „známá" a všichni mi říkají, že musím být šťastná. Je to divný." ...uvedla pro rozhovor pro Lidové noviny 2006.

Lenka Reinerová byla jakousi živoucí kronikou minulého století, ostatně ne náhodou si jí vybrala Olga Sommerová jako jednu z hrdinek dokumentu Moje 20.století.

zdroj: tyden.cz

počet bodujících: 3

čtvrtek 26. června 2008

profesor Blahoslav Hruška

5.5.1945 - 26.6.2008

V noci z 26. na 27. června nečekaně zemřel vynikající český archeolog, sumerolog, asyriolog a religionista profesor Blahoslav Hruška. Narodil se v den Pražského povstání 5. května 1945 v Českém Brodě, v letech 1962-67 vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze, obor klínopisné bádání, stal se kandidátem věd o umění, doktorem historických věd, docentem religionistiky a teorie náboženství.

(Prof. PhDr. Blahoslav Hruška, DrSc)

V letech 1967-70 působil jako interní vědecký aspirant v Semináři klínopisu na katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK a současně absolvoval dvouleté postgraguální studium sumerologie na univerzitě v Mnichově (stipendium DAAD). Od roku 1971 pracuje v Orientálním ústavu AV ČR (dříve ČSAV). Od roku 1973 byl výkonným redaktorem a 1990-97 šéfredaktorem časopisu Archív orientální. V letech 1983-85 pracoval v Semináři starého Orientu na Svobodné univerzitě v Západním Berlíně (stipendium nadace Alexandera von Humboldta), kde je hostujícím profesorem. V letech 1974-75 a 1978-79 pobýval v Istituto per gli Studi del Vicino Oriente na univerzitě v Římě v rámci mezinárodního projektu Vocabulario neosumerico, 1981 se účastnil archeologické výpravy v Iráku. Od roku 1995 je hostujícím profesorem v Ústavu Maxe Plancka pro dějiny vědy v Berlíně. Roku 1995 se habilitoval na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde vedl katedru religionistiky.

Profesor Hruška patřil k předním evropským badatelům v dobré tradici české orientalistiky. Jeho přenášky vynikaly poutavostí, hloubkou, odborností, ale také zvláštním estetickým účinkem básnického jazyka. Profesor Hruška patřil k těm učitelům, kteří spíše než informace předávají zápal a nadšení pro obor, kteří dovedou nadchnout studenty a poskytnout oporu jejich prvním krokům. V posledních letech působil na Centru blízkovýchodních studií Fakulty filozofické na ZČU v Plzni, kde pomáhal budovat jedinečné pracoviště zaměřené na Přední východ v nejširším smyslu slova. Svým posluchačům uměl zprostředkovat hluboké duchovní kořeny starých civilizací, které se staly základem civilizace naší.  

zdroj: tydlitatova.blog.idnes.cz

neděle 22. června 2008

herec, komik a publicista George Carlin

12.5.1937 – 22.6.2008

Americký herec, komik a publicista George Carlin, který se proslavil svými skeči plnými černého humoru a politické nekorektnosti, zemřel v neděli v Los Angeles ve věku 71 let. Držitel čtyř cen Grammy podlehl podle svého mluvčího srdečnímu selhání.

Show "Sedm slov, která nikdy nesmíte říct v televizi", v níž veřejně používal vulgární výrazy, učinila z Carlina ikonu mladých v boji proti establishmentu již v 70. letech minulého století.

Tyto kontroverzní skeče, které se objevily v televizi i v rozhlase, vyústily v sérii soudních pří u Nejvyššího soudu. Ten nakonec povolil užívání hodně vulgárních slov ve veřejném vysílání v USA v "určitém kontextu" a v době, kdy je nemohou zaslechnout děti.

V číslech z posledních let si bral Carlin na paškál problémy moderní Ameriky, často parodoval především důležitá témata americké politiky i kultury. Čtyřnásobného držitele cen Grammy mnozí považovali za nástupce slavných amerických komiků, jako byl Lenny Bruce či Richard Pryor.

"V nic nevěřím, nejsem ničemu věrný. Nevěřím v tuto zemi, nevěřím v žádné náboženství ani Boha. Nevěřím v žádnou z těchto člověkem institucionalizovaných myšlenek," řekl "enfant terrible" Carlin v roce 2001 v rozhovoru pro agenturu Reuters.

Carlin se narodil roku 1937 v New Yorku. Se svou manželkou Sally měl jednu dceru.

zdroj: idnes.cz

pátek 20. června 2008

Spisovatelka Alexandra Berková

2.7.1949 - 20.6.2008

Alexandra Berková se narodila 2. července 1949 v Trenčíně. Její otec byl dirigent symfonického orchestru, matka byla novinářka. Alexandra Berková maturovala na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově a v letech 1968-1973 studovala na FF UK v Praze češtinu a výtvarnou výchovu. 

Pracovala jako nakladatelská redaktorka, později také jako uklízečka v kostele. Od 90. let učila tvůrčí psaní na Gymnasiu Josefa Škvoreckého, Vyšší odborné škole a Literární akademii v Praze. Její prvotina z roku 1986, Knížka s červeným obalem, byla jednou z nejvýraznějších českých knih své doby, a to díky smyslu pro paradox, prolínání reálného příběhu s nadsázkou i zvratům stylových poloh. V roce 1991 obdržela Berková Cenu Egona Hostovského za novelu Magorie, alegorické zpodobení předlistopadového Československa. Je také autorkou asi deseti televizních a rozhlasových her a televizního cyklu o manželských krizích Co teď a co potom.

Alexandra Berková byla známa i jako jedna z hrdinek dokumentu Olgy Sommerové O čem sní ženy.

zdroj: tyden.cz

úterý 17. června 2008

herečka a tanečnice Cyd Charisseová

8.3.1922 – 17.6.2008

Herečka se narodila jako Tula Ellice Finkleaová 8. března 1922 v texaském Amarillu. Od malička jí ale všichni říkali "Sid", jak ji překřtil její starší bratr, který ještě neuměl vyslovit slovo "sister" - sestra. Taneční hodiny začala brát, aby zesílila po boji s dětskou obrnou. 

Dlouhonohá kráska se na filmovém plátně poprvé objevila v roce 1943 a o tři roky později si zatančila s Fredem Astairem v Ziegfieldově kabaretu. Ovšem průlomovou se stala její role fatální ženy, která tančí s Genem Kellym ve snové scéně Broadway Melody ve slavném muzikálu Zpívání v dešti. 

Objevila se poté v celé řadě muzikálů a hudebních filmů společnosti MGM včetně snímků Přidej se k nám, Brigadoon či Hedvábné punčochy. Posledně jmenovaný snímek znamenal konec její taneční kariéry ve filmech, stejně jako začátek soumraku éry velkých filmových muzikálů. 

Charisseová poté hrála v řadě dramatických filmů, z nichž několik se točilo v Evropě. S manželem, zpěvákem Tonym Martinem, za kterého se provdala v roce 1948 a žila s ním až do své smrti, vystupovala mimo jiné v Las Vegas. V roce 1992 se dočkala divadelního debutu na Broadwayi v hlavní roli stárnoucí baleríny v muzikálu Grand Hotel.

Americká herečka a tanečnice Cyd Charisseová, se proslavila jako filmová partnerka hollywoodských tanečníků Freda Astaira a Gena Kellyho. 

Herečka zemřela na srdeční selhání.

zdroj: sms.cz

pondělí 16. června 2008

chirurg Michael E. DeBakey

12. 1. 1908 - 18. 6. 2008

Průkopník chirurgie srdce Michael DeBakey, který nabyl slávu především díky svým zákrokům, jež vedly ke zrodu bypassu, zemřel ve věku 99 let.

Lékař zemřel přirozenou smrtí v noci z pátku na sobotu v houstonské metodistické nemocnici.

Už před dvěma lety podstoupil operaci aorty - jeho léčba obsahovala postupy a procedury, které on sám vyvinul.

„Je to zázrak, vlastně bych vůbec neměl být naživu," prohlásil krátce po operaci v rozhovoru.
Operatér prominentů

Věhlasný chirurg, který zachránil mnoho životů totiž koketoval s myšlenkou, že na operaci vůbec nepůjde a dá věcem volný přirozený průběh. 

Na seznamu jeho pacientů figurovali světově významní politici jako Kennedy, Nixon a Johnson a spousta mezinárodních celebrit. Naposledy o něm bylo slyšet v roce 1996, kdy letěl do Moskvy, aby konzultoval při operaci Borise Jecina. 

„Pověst doktora DeBakeyho přilákala do naší nemocnice spoustu lidí a on se ke všem choval se stejnou péčí. Ať šlo o hlavy státu, baviče, byznysmeny nebo lidi bez titulů a prostředků," prohlásil Ron Girotto, šéf Methodist Hospital System. 

DeBakey na to konto sám s úsměvem říkal: „Nikdo ode mne nedostává zvláštní péči. Jakmile, totiž říznete do kůže, zjistíte, že všichni vypadají stejně."

„Podařilo se mu vylepšit podmínky pro kvalitu života a dotkl se životů generací, jež teprve přijdou," dodal Ron Girotto. 
Průkopník umělých srdcí

Průkopník ve vývoji umělých srdcí a srdečních pump, které pomáhají pacientům čekajícím na transplantaci, se podílel i na návrzích téměř sedmdesátky chirurgických nástrojů.

Včetně části mechanismu, který umožnil operaci otevřeného srdce. Tu vyvinul již v roce 1932, kdy ještě studoval. Šlo o součást přístroje, který v pionýrských dobách přebíral funkci plic a srdce během operace.

Díky jeho zkušenostem se také z houstonského Baylor College of Medicine stalo mezinárodně uznávané medicínské centrum.

zdroj: aktualne.cz

počet bodujících: 2

režisér Jean Delannoy

12. 1. 1908 - 18. 6. 2008

Ve věku sto let zemřel ve středu ve středofrancouzském Guainville francouzský režisér Jean Delannoy. Oznámila to včera rodina zesnulého. Režisér se proslavil například snímkem Pastorální symfonie, za který získal v roce 1946 hlavní cenu festivalu v Cannes.

Delannoy je označován za tvůrce různých žánrů. Zaměřil se hlavně na zpracování literárních předloh, například v parafrázi legendy o Tristanovi a Isoldě - Věčném návratu z roku 1943 a filmech Bůh potřebuje lidi a Poznamenaná mladost. Natočil také snímek Komisař Maigret klade past a další kriminální příběhy.

Při natáčení třicítky jeho filmů spolupracovala s Delannoyem řada předních herců, především Jean Marais, Michele Morganová, Jean Gabin, Anthony Quinn a Gina Lollobrigida.

Zdroj: lidovenoviny.cz

počet bodujících: 6

neděle 15. června 2008

specialista vizuálních efektů Stan Winston

7.4.1946 - 15.6.2008

Stan Winston byl specialistou ve vizuálních efektech, make-upu a také filmovým režisérem. Mezi jeho nejznámější práce patří Terminátor, Jurský park, Vetřelci (Stan byl častým spolupracovníkem Jamese Camerona) a Střihoruký Edward. Za svoji práci vyhrál 4 Oscary. 

Stan Winston se narodil 7. dubna 1946 ve Virginii. Studoval malbu a sochařství na University of Virginia ve Charlottesville, ze které absolvoval v roce 1968. V roce 1969, po účasti na California State University v Long Beach se Winston přestěhoval do Hollywood, kde chtěl získat kariéru jako herec. Při snaze najít si práci, začal pracovat jako makeup stylista ve studiu Walt Disney.

V roce 1972 Winston založil vlastní společnost Stan Winston Studio a získal ocenění Emmy za jeho práci na telefilmu Gargoyles. V průběhu dalších sedmi let Wiston získává nominace Emmy za efekty na filmech jako je The Autobiography of Miss Jane Pittman. Winston také vytvořil Wookiee kostýmy pro Star Wars Holiday Special v roce 1978.

V roce 1982 získal Winston první nominaci na Oscrara za efekty ve filmu Heartbeeps. To bylo v době, kdy už založil vlastní studio. O rok později navrhl masku Mr. Roboto pro americkou rockovou skupinu Styx.

Winston dosáhl nové úrovně slávy v roce 1984, kdy měl premiéru film Terminátor od režiséra Jamese Camerona. Film byl pro diváky překvapením díky Winstonově kovovém stroji na zabíjení lidí. Prvního Oscara za nejlepší vizuální efekty získal až za Vetřelce v roce 1986, kde opět spolupracoval s Jamesem Cameronem.

V roce 1987 mu volal Arnold Schwarzenegger, že by potřeboval pomoc u filmu Predátor. Oba se už znali z Terminátora, tak Winston nasedl do letadla a během letu do džungle, kde se film měl natáčet, navrhl základní koncept emzáka. Slavné tesáky mu poradil jeho spolucestující James Cameron. V roce 1989 Winston režíroval svůj hororový debut Pumpkinhead a získal za něj ocenění za nejlepší debutní režii na Filmovém festivalu v Paříži. I když v kinech Pumpkinhead neuspěl, tak se po čase stal kultovní klasikou. Jeho dalším režijním projektem byl film pro děti A Gnome Named Gnorm (1990), kde hraje Anthony Michael Hall.

James Cameron znovu pozval Winstona a jeho tým v roce 1990 k projektu Terminator 2: Judgment Day. T2 měl premiéru v létě 1991 a Winstonova práce trhala návštěvnost kin a získala mu dva další Oscary za nejlepší makeup a vyzuální efekty. V roce 1992 byl nominován za další film Tima Burtona, Batman se vrací. Kde z Danny DeVita udělal tučňáka, z Michelle Pfeifferové udělal Catwoman.

Winston poté otočil svoji pozornost od nasilných robotů a příšer na dinosaury, když ho oslovil Steven Spileberg, aby mu pomohl s filmem Jurský park. V roce 1993 se stal z filmu blockbuster a Winston si odnesl dalšího Oscara za vizuální efekty. Ve stejném roce Winston, Cameron a Scott Ross založili studio Digital Domain, které se stalo jedno z předních studií na digitální a vizuální efekty na světě. Po pěti letech a úspěchu z Titanicu, Cameron a Winston oddělili svoji spolupráci od společnosti a odstoupil z její správní rady. 

V roce 1996 Winston režíroval a koprodukoval nejdelší a nejdrazší hudební klip všech dob - Ghosts, který byl založen na konceptu Michaela Jacksona a Stephena Kinga. Dlouhotrvající hudební klip ukázal řadu vizuálních efektů, které nebyli nikdy předtím k vidění. 

Winston a jeho tým nadále pracoval na efektech v mnoha dalších filmech a zároveň rozšířil svoji práci v animované oblasti. Některé Winstonovi animované práce lze vidět ve filmech The Ghost and the Darkness and T2 3-D: Battle Across Time, což je 3D pokračování Terminátora pro zábavný park studia Universal. Jedna z Winstonovo nejabicioznějších prací je animace ve Spielbergově filmu AI: Umělá inteligence, kde získal další nominaci na Oscara za nejlepší vizuální efekty.

zdroj: I am Kryšpín

sobota 14. června 2008

pianista a skladatel Esbjorn Svensson

16.5.1964 - 14.6.2008

Esbjörn Svensson se utopil v sobotu při potápění u pobřeží Stockholmu. Bylo mu 44 let. Oznámila to v noci na dnešek agentura Reuters s odvoláním na Burkharda Hoppera, manažera jazzového tria Esbjörn Svensson Trio (e.s.t.). 


Svensson patřil k velkým jménům v mezinárodních jazzových kruzích a jeho e.s.t. získalo příznivé přijetí i komerční úspěch od Japonska po Spojené státy, ale především v evropských zemích. 

"ESBJÖRN SVENSSON TRIO je silně progresivní kapelou, která jazz obohacuje různými prvky, nebojí se ani elektroniky. Sami se označují popovou kapelu, která hraje jazz. I díky tomu si získávají fanoušky také z řad posluchačů hip-hopu či d'n'b, stejně jako četná ocenění nejen v rámci jazzových soutěží (mj. Grammy v několika zemích)," těmito slovy byla kapela prezentována v rámci loňského Agharta jazz festivalu. 

V Německu, Francii či Velké Británii slavila úspěchy alba Viaticum (2005) či Tuesday Wonderland (2006), na nichž je jazz obohacený novými hudebními prvky, včetně elektroniky. Trio, jež se samo označilo za popovou kapelu, která hraje jazz, opakovaně vystupovalo i v České republice. 

"Hudebně byl Svensson světlem rozžínajícím svět, protože posouval hranice (jazzu)," řekl Hopper a dodal, že hudebník sám říkal, že jen následuje hudbu uvnitř sebe. Jeho muzika podle Hoppera inspirovala lidi ve všech koutech světa.

E.s.t., které kromě Svenssona tvoří Dan Berglund a Magnus Öström, se v roce 2006 stalo první evropskou jazzovou kapelou, jež se dostala na titulní stranu amerického prestižního jazzového magazínu Down Beat. Před časem trio dokončilo jedenácté album Lencocyte, které se má na pultech obchodů objevit letos v září. 

Svensson byl ženatý a má dvě děti.

zdroj: cz24.cz

pátek 13. června 2008

Zdeněk Urbánek

12.10.1917 - 12.6.2008

Zdeněk Urbánek byl český spisovatel, překladatel, vysokoškolský pedagog a disident-signatář Charty 77.

Po maturitě (1936) studoval na filosofické fakultě UK. Po uzavření vysokých škol se stal redaktorem nakladatelství Evropský literární klub.

V roce 1945 se stal redaktorem ve Svobodném slově, a poté pracoval na ministerstvu informací. Od roku 1949 pracoval v Československém státním filmu jako lektor a brzy jako dramaturgický tajemník umělecké rady.

Od roku 1957 se zabýval především překlady a přispíval do různých časopisů o divadle, po roce 1968 se stal zakázaným spisovatelem. Z toho důvodu jeho překlady v této době vycházely pod jmény jeho přátel. Po roce 1972 přispíval do samizdatových a exilových literárně zaměřených periodik. Po roce 1989 psal do několika novin (např. Lidové noviny).



Zdroj: novinky.cz
Zdroj: wiki.cz

Miroslav Dvořák

11.9.1951 - 12.6.2008

S hokejem začínal Miroslav Dvořák v Hluboké nad Vltavou, od čtrnácti už ale patřil k nadějím Českých Budějovic. Mezi dospělými místního "Motoru" pak dostal šanci na jaře roku 1970, kdy pomohl mužstvu k návratu do nejvyšší soutěže. A vyjma vojenské služby v Jihlavě (1972-74), kde v posledním roce slavil ligový titul, odehrál v jihočeském klubu jedenáct sezón. V lize nasbíral téměř pět stovek startů a dalších 228 zápasů přidal v národním týmu.

V roce 1982 dostal od tehdejšího komunistického režimu povolení zkusit štěstí i v zámořské NHL a po draftu, ve kterém si jej vybrala Philadelphia, vyrazil za oceán. Mezi hvězdami Flyers jako Bobby Clarke nebo Darryl Sittler se neztratil a odehrál všechny zápasy v sezóně. Když mužstvo vypadlo už v prvním kole play-off, tak ještě přijel pomoci reprezentaci na MS v Německu. Stal se tak historicky prvním hráčem, který kdy posílil národní tým ze zámoří.

Ve Philadelphii Dvořák vydržel ještě další dva roky, ale pronásledovala jej zranění, po sezóně 1984-85 z týmu ve 32 letech jako nejstarší hráč mužstva odešel. Po návratu do Evropy tři roky hrál v druhé německé lize a v ročníku 1988-89 dokonce ještě jako sedmatřicetiletý naskočil k 27 zápasům za českobudějovický Motor. Po skončení hráčské kariéry dělal v Budějovicích dva roky asistenta u A-týmu a poté z hokejové scény zmizel.


Zdroj: wiki.org
Zdroj: hokej.sport.cz

pondělí 9. června 2008

režisér Dino Risi

23.12.1916 - 7.6.2008

Risi se v 50. letech stal jedním z velkých italských filmových režisérů, jemuž se dařilo hlavně v tvorbě situačních komedií. Jeho nejznámějším filmem je Vůně ženy. V jeho snímcích si zahráli například Sophia Lorenová, Vittorio Gassmann, Alberto Sordi nebo Ugo Tognazzi.

"Byl jedním z mistrů krásné a intenzivní éry italské komedie," prohlásil římský starosta Gianni Alemanno. Byl "svého druhu Billy Wilder po italsku", uvedl na své internetové stránce list La Repubblica.

Nedostudovaný lékař Risi, narozený v Miláně 23. prosince 1916, propadl světu filmu už během svých studijních let, kdy se navzdory přání rodiny vzdal dalšího studia psychiatrie. Nejprve působil jako asistent režie, začátkem čtyřicátých let spolupracoval s pozdějšími režisérskými hvězdami Mariem Soldatim, Albertem Lattuadou a Mariem Monicellim.

Od natáčení krátkých dokumentů se pak dostal k práci na dlouhometrážních filmech. Prosadil se zejména jako režisér komedií a povídkových filmů. První úspěch se dostavil s komedií Poveri ma belli (Chudí, ale krásní; 1957). K většině svých filmů psal i scénáře.

Za svou více než půl století trvající kariéru Risi režíroval nebo se jinak autorsky podílel na více než osmdesáti filmech. Jeho posledním dílem byla v roce 2002 televizní komedie Le Ragazze di Miss Italia (Dívky z Miss Itálie). Ve stejném roce obdržel Zlatého lva na filmovém festivalu v Benátkách za celoživotní dílo.

Zdroj: lidovky.cz
Zdroj: wikipedia.org

pondělí 2. června 2008

módní návrhář Yves Saint Laurent

1.8.1936 - 1.6.2008

Spolupracovník a nástupce Christiana Diora patřil k ikonám 20. století. Změnil styl ženského oblékání a přispěl k proměně Paříže v "pupek" světa módy.

Narodil se 1. srpna 1936 v alžírském Oranu. V 17 letech přišel do pařížské návrhářské školy a brzy zabodoval se svými skicami koktejlových šatů.

Už v roce 1954 se stal spolupracovníkem Christiana Diora, další veličiny návrhářského světa minulého století. A po jeho smrti v roce 1957 byl i jeho nástupcem, který svého učitele brzy předčil.

O rok později slavil velký úspěch se svou první módní přehlídkou, která zcela narušila dosavadní trendy "vosího pasu". Diorův salon vedl tři roky.

Pak začala alžírská válka a Laurent odešel do armády, která pro něj byla vzhledem k jeho citlivosti a homosexualitě skutečným utrpením. Nervově se zhroutil a tři měsíce strávil v nemocnici.

V roce 1961 ve spolupráci se svým partnerem Pierrem Bergé vytvořil vlastní módní dům.

Oblékal mnoho význačných osobností, od monacké princezny Grace po herečku Catherine Deneuvovou. Zároveň ale myslel i na "chudší" zákazníky.

Před šesti lety se Yves Saint Laurent po 40 letech kreativní práce rozhodl odejít na odpočinek.

Návrhář byl velkým milovníkem umění, například opery i divadla, pro jejichž představení také tvořil kostýmy. Nechal se inspirovat také umělci z jiných oborů, mezi nimi například Pablem Picassem nebo Vincentem Van Goghem, ale i Ruskem či Afrikou.

Zdroj: idnes.cz
Zdroj: wiki.org