17.5.1916 – 27.6.2008
Ve věku devadesáti dvou let zemřela česko-německá spisovatelka Lenka Reinerová. Byla poslední autorkou z okruhu německých předválečných spisovatelů, kteří tvořili v Praze. Sem mimo jiné patřil Franz Kafka či Max Brod.
Dnes odpoledne zemřela Lenka Reinerová, poslední německy píšící autorka z pražského okruhu. Přestože ji vážná nemoc trápila dlouhá léta, nepřestávala do posledních týdnů ani psát, ani společensky vystupovat. Bylo jí devadesát dva let.
V květnu ještě oslavila v Goethe Institutu narozeniny, v lednu zazněl její projev před německým Bundestagem, loni jí vyšla v Labyrintu vzpomínková kniha Čekárny mého života.
I když kvůli zdravotnímu stavu nemohla svůj lednový projev před německými politiky pronést osobně, šlo o poctu, kterou se zařadila po bok světových osobností, jakými jsou nositelé Nobelovy ceny Elie Wiesel, Simone Weil či Imre Kretész.
Lenka Reinerová byla v posledních letech uznávaná více v Německu, než u nás. Nejenže tam vycházejí náklady jejích knih ve velkém, ale například při autorském čtení na loňském knižním veletrhu v Lipsku jí vestoje tleskala přeplněná Deutsche Nationalbibliotek.
Lenka Reinerová se narodila v pražské židovské rodině v roce 1916, pracovala jako novinářka a v redakcích prvorepublikových periodik se setkala například s E.E.Kischem, Jaroslavem Foglarem či Adolfem Hoffmeisterem. Sama neměla příliš ráda označení spisovatelka, považovala se spíše za vypravěčku.
A Lenka Reinerová bohatou zásobu pohnutých životních událostí opravdu měla. Před koncentračním táborem ji zachránila jen služební cesta do Maďarska, kde ji přátelé zdrželi, během války si prošla internačními tábory v Paříži a Maroku, až nakonec emigrovala do Mexika. Odtud se po válce vrátila se svým mužem, lékařem Teodorem Fodorovem do Evropy, konkrétně do Bělehradu. Odtud se po několika letech i s dcerou Annou nakonec přestěhovali do Prahy, avšak vzhledem k své předválečné politické angažovanosti byla na patnáct měsíců vězněna v Ruzyni.
Dlouhá léta působila jako překladatelka a tlumočnice, od roku 1968 nesměla u nás publikovat, a tak se stala známou až v devadesátých letech, kdy vyšla její kniha Kavárna nad Prahou (nejdříve vyšla německy v roce 1997 - Das Traumcafé einer Pragerin). Následovaly vzpomínkové knihy Vůně mandlí (2004), Všechny barvy slunce a noci (2002), Praha bláznivá (2005) a další. Knihy psala německy, do češtiny je překládaly Olga Walló a Jana Zoubková. V posledních letech obdržela celou řadu prestižních ocenění, například v listopadu 2006 Velký kříž za zásluhy Spolkové republiky Německo.
Lenka Reinerová založila Pražský literární dům autorů německého jazyka.
"V mém životě se odehrálo něco docela zvláštního. Nejdříve lágry, vězení, pak jsem nesměla vydávat knihy - jinými slovy téměř vše, co se dalo zakázat, mi bylo zakázáno. A najednou jsem dostala ve Výmaru Schillerring, pak mě vyznamenal Václav Havel, dostala jsem čestné občanství v Praze, potom Goethemedaili v Německu. No a teď jsem „známá" a všichni mi říkají, že musím být šťastná. Je to divný." ...uvedla pro rozhovor pro Lidové noviny 2006.
Lenka Reinerová byla jakousi živoucí kronikou minulého století, ostatně ne náhodou si jí vybrala Olga Sommerová jako jednu z hrdinek dokumentu Moje 20.století.
zdroj: tyden.cz
počet bodujících: 3
Žádné komentáře:
Okomentovat