neděle 29. března 2009

herec Miroslav Moravec

6. 1. 1939 – 29. 3. 2009

Populární herec a dabér Miroslav Moravec zemřel ranních hodinách ve Fakultní nemocnici v Praze - Motole. Ve svých sedmdesáti letech podlehl zhoubné nemoci, rozsáhlému nádorovému onemocnění.  

Sedmdesátiletý Miroslav Moravec odehrál stovky postav v divadle, filmu, rozhlase a televizi. Se svým nezaměnitelným, podmanivým basbarytonem vynikl ve filmovém dabingu. Namluvil postavy inspektora Kojaka nebo komisaře Moulina. Český hlas poskytl i francouzským hvězdám Jeanu Maraisovi, Alainu Delonovi nebo Jeanu-Paulu Belmondovi.

Před šesti lety dostal Miroslav Moravec za své dabérské mistrovství cenu Františka Filipovského, který také excelentně namlouval zahraniční herce. Ocenění v této umělecké kategorii získal množství, včetně ceny České televize TýTý.

Narodil se 6. ledna 1939 v Praze. Ve svých hereckých začátcích prošel divadla v Chebu, Mostě a Zlíně. V roce 1968 pracoval v Krejčově Divadle za branou v Praze. Po jeho násilné likvidaci strávil šestnáct sezon na libeňské scéně, odkud přešel do souboru Městských divadel pražských. V polovině 90. let se stal členem Divadla na Vinohradech.

zdroj: rozhlas.cz

Počet bodujících: 2

neděle 22. března 2009

televizní celebrita Jade Goody

5. 6. 1981 – 22. 3. 2009

Jade Goody (27) zemřela v neděli ve spánku na rakovinu děložního čípku. Poprvé u ní byla nalezena rakovina loni v srpnu. Rozšířila se velmi rychle a letos v únoru lékaři informovali, že má Jade už jen několik týdnů života. Jade po sobě zanechala dva syny a manžela, za něhož se vdala před čtyřmi týdny. Jade Goody se stala celebritou v roce 2002, kdy se účastnila třetí série televizního Velkého bratra. Podařilo se jí proměnit "patnáct minut slávy", které lidem poskytuje tento televizní program, v celých sedm let. 


Když lidé vstupují do domu v pořadu Big Brother, většinou se usuzuje, že chtějí odstartovat krátkou, ale lukrativní kariéru celebrity. Když Jade Goody začala vystupovat r. 2002 v pořadu Velký bratr, řekla, že to vidí jako šanci "prožít dětství, které jsem neměla". Z její životní historie vyplývá, že to bylo pravda.

Jade Goody byla dítětem dvou narkomanů, prvního jointa dostala, když jí bylo pět. Dívala se, jak si tatínek píchá heroin (zemřel na předávkování ve věku 42 let) a starala se o násilně se chovající matku, poté, co jí po nehodě na motorce ochrnula ruka.

Goody byla dokonalým materiálem pro bulvární tisk. Dělali si z ní legraci, jak je hlučná, že je obtloustlá (často o ní psali, že je Miss Piggy) a také že je pitomá - v domě Velkého bratra projevila v rozhovoru s jedním dalším jeho obyvatelem naprostou neznalost anglického zeměpisu - uvažovala nad tím, jestli je "East Angular" (hrabství East Anglia) v zahraničí, nebo kde. Seriozní noviny psaly o tom, jak jim vadí její vulgárnost a to, že se stává celebritou navzdory tomu, že naprosto nemá žádný talent.

Mnozí si z ní v televizi dělali legraci. Avšak motivací byl u všech těch novinářů a televizních moderátorů strach.

Protože navzdory údajné demokratizaci televize se skutečně nevzdělaní lidé, lidé, postižení skutečnou chudobou a deprivací, neobjevují v západních zábavných televizních pořadech. A náhle tu byla Jade, symbol nejrůznějších nepohodlných pravd, kterými se jen občas zabýváme v nějakém vážném dokumentárním filmu.

Z reakcí médií vyplynulo, jak daleko má Británie ještě na cestě k sociální rovnosti. Protože Jade hloupá nebyla. Podařilo se jí dokonale řídit svou další mediální kariéru. Byla zoufale nevzdělaná, ale kritizovat školský systém, který způsobil, že nevěděla, jestli je Rio de Janeiro město nebo člověk, není pro tisk zas až tak zajímavé. Nejprve pro ní byli selháním rodiče, pak škola a pak společnost.

Pak se situace začala měnit. Seriózní noviny o Jade přestaly psát a bulvární tisk začal svůj postoj k ní měnit.

Částečně to bylo proto, že bulvární tisk svou útočnou kampaní proti Jade přestřelil a lidi se začínali stavět na její stranu. A částečně to bylo proto, že si bulvár uvědomil, že lidi jsou jí fascinováni a že čím déle zůstane v domě Velkého bratra, tím víc výtisků prodají.

Proč se veřejnost identifikovala s Jade? Částečně, jak říkala ona sama, to bylo proto, že nabízela obyčejným lidem naději, že se mohou také stát celebritami. Tisk podcenil tuto sílu sebeidentifikace.

Právě proto, že normální lidi z Británie je tak málokdy vidět v médiích, si novináři neuvědomovali, že pro většinu lidí v Británii Jade nebyla osoba, jíž bylo nutno se vysmívat, ale normální člověk, jako všichni ostatní.

Její popularita vedla k lukrativním dohodám - psala sloupky do časopisů, inzerovala parférmy, DVD s tělocvikem a vydávaly se knižně její životopisy - celkem vydělala podle odhadů až 4 miliony liber.

V roce 2007 ji pozvali do vydání pořadu Big Brother pro celebrity. Málem to vedlo ke katastrofě. V domě Velkého bratra se Jade střetla s bollywoodskou hvězdičkou Shilpou Shetty, silně manipulativní indickou herečkou. Na její manipulativnost reagovala Jade Goody otevřeným rasismem: Nadávala jí "Shilpa Poppadom" a "Shilpa Fuckawallah". Do televize přišlo asi deset tisíc stížností a tisk na Jade Goody znovu zaútočil. Goody se v slzách omluvila.

Ve snaze napravit pověst o svém rasismu se loni v srpnu účastnila indické verze pořadu Big Brother "Big Boss". A v náhlém obratu, který by si nevymyslel nejzkušenější scénárista, dostala druhý den svého pobytu v indickém televizním domě "Velkého šéfa" zprávu o tom, že je nemocná na rakovinu.

Natočila pak dokumentární seriál Living with Jade, Život s Jade, poté, co ji začali lékaři léčit. To znovu vyvolalo debatu: využívá ona médií, anebo média využívají jí?

Bylo to zřejmě vzájemné. Pomohla prodat obrovské množství tisku, vyvolala obrovskou debatu na internetu a média i ona sama zbohatli.

Velké množství žen si pod vlivem jejího příběhu nechalo udělat výtěrové testy na rakovinou, takže kontroverzní příběh celebrity zachránil životy.

zdroj: magazín Echo

počet bodujících: 1

středa 11. února 2009

Willem Johan "Pim" Kolff

14.2.1911 – 11. 2. 2009

Průkopník hemodialysy (sakra co to je?)

Počet bodujících: 2

čtvrtek 5. února 2009

herečka Dana Vávrová

9.8.1967 - 5.2.2009

Od dětství účinkovala v televizních seriálech a inscenacích, např. My všichni školou povinní, Bambinot, Jestli jednou odejdu, Arabela. Stala se dvojnásobnou držitelkou ceny dětského diváka Zlatý dudek (za pohádkovou postavu Leontýnky v dětské hudební komedii Ať žijí duchové a za roli školačky Dany v ekologickém snímku Brontosaurus) a zvítězila v několika anketách o nejpopulárnějšího dětského herce.

Jako režisérka debutovala ještě pod jménem svého muže celovečerním dokumentem o rakouském jódlujícím hudebníkovi Hubertu von Goisernovi Wie die Zeit vergeht... (1997, Jak čas běží...).

Zdroj: ct24.cz
Zdroj: wiki.cz

úterý 3. února 2009

textař Kurt Demmler

29.11.1919 - 3.2.2008

Německý písničkář a textař Kurt Demmler, jenž psal texty pro berlínskou zpěvačku Ninu Hagenovou, východoněmecké rockové kapely i českého zpěváka Karla Gotta, spáchal sebevraždu v berlínské vazební věznici. Tam skončil kvůli obvinění ze zneužívání nezletilých dívek. Někdejšího předního umělce NDR, jenž však zastával kritický postoj vůči komunistickému režimu, nalezl v úterý ráno oběšeného v cele dozorce věznice v berlínské čtvrti Moabit.

Demmler byl jedním z nejplodnějších autorů písňových textů v bývalé NDR. Do němčiny převedl například píseň Karla Svobody Kdepak ty ptáčku hnízdo máš (Wo kleiner Vogel ist dein Nest). Tu zpívá Karel Gott ve filmové pohádce Tři oříšky pro Popelku, která je kultovní záležitostí v Česku i v Německu. Pod německou verzí slavné písně tak jsou podepsáni dva autoři, kteří si nakonec vzali život.

Demmler je autorem německých textů k mnoha dalším Gottovým původně českým šlágrům jako Daň z lásky své, Dál, dál se toulám, Sen lásky, Kavárna Sladký ráj nebo Půlnoční láska, v nichž přeložil texty Zdeňka Borovce, Borise Janíčka či Pavla Žáka. Velmi populární je v Německu například Demmlerova textová verze balady Diane Rossové When You Tell Me That You Love Me (Ich bin da, um dich zu lieben), kterou Gott nazpíval s izraelskou herečkou Daliah Laviovou.


Zdroj: novinky.cz
Zdroj: wiki.de

úterý 27. ledna 2009

spisovatel John Updike

18.3.1932 - 27.1.2009

Ve věku 76 let zemřel americký spisovatel John Updike. Nositel Pulitzerovy ceny podlehl rakovině plic, oznámila s odvoláním na jeho vydavatele Alfreda Knopfa agentura AP.

John Hoyer Updike se narodil 18. března 1932 v Shilligtonu v americké Pensylvánii (rodné město v řadě raných povídek skryl pod názvem Olinger). Po absolvování Harvardské univerzity získal roční stipendium na výtvarné akademii v britském Oxfordu. V letech 1955 až 1957 působil jako redaktor v časopise The New Yorker, kde vedle recenzí publikoval svoje první povídky.

Knižně debutoval v roce 1958 básnickou sbírkou Slepice vytesaná ze dřeva a jiná mírná stvoření, později vydal ještě několik básnických sbírek (česky například výběr Domácí biograf). Téhož roku publikoval i svůj první román Trh v chudobinci.

Zájem čtenářů i přízeň kritiky si Updike získal zejména svým druhým románem Králíku, utíkej! (1960), který je první částí volné tetralogie. Hlavní postavou románové série je Harry "Králík" Angstorm, bývalý hráč basketbalu, který se střídavými úspěchy a prohrami proplouvá životem. Zatímco první část je vylíčením atmosféry 50. let, druhý díl Králík se vrací zobrazuje bouřlivá 60. léta. K vrcholům jsou pak řazeny zbývající dvě části "králíkovské" tetralogie (Králík je bohatý a Králík na odpočinku), za něž získal Pulitzerovu cenu.

Updike několikrát navštívil Československo. Poprvé již v roce 1964 během cesty po zemích východní Evropy. Z návštěvy v polovině 80. let, kdy se na americké ambasádě setkal s několika spisovateli z českého disentu, čerpal inspiraci k jedné z povídek ze souboru o spisovateli Bechovi: povídka Bech co Čech. Jeho peru literárního kritika neunikla ani díla českých spisovatelů Ivana Klímy či Milana Kundery. V roce 1989 propůjčil Updikeovi americký prezident Národní medailí za umění.


Zdroj: lidovky.cz
Zdroj: wiki.en

neděle 25. ledna 2009

režisér Miroslav Balajka

31.8.1950 - 25.1.2009

Balajka se narodil 31. srpna 1950 v Hradci Králové a svůj profesní život spojil zejména právě s veřejnoprávní stanicí. Jako režisér se podílel na třech řadách Ranče U Zelené sedmy a seriálu Škola Na Výsluní, jehož pokračování pod názvem Škola pro život letos premiérově ČT uvede.

Režíroval například televizní filmy Psí kus (2005), Malvína (2003), Podle vlastních zásad (2003), Muž s duchem (1998), Alibaba a čtyřicet loupežníků (1996), Případ s černým vzadu (1993) a Ze života hmyzu (1993).

Byl také mimo jiné režisérem i autorem scénáře k filmu Pětka s hvězdičkou (1985), který získal řadu festivalových ocenění, Pravidla kruhu (1987) a ...ani smrt nebere (1995). Jako pomocný režisér se podílel na komedii Karla Kachyni Sestřičky (1983).


Zdroj: kurzy.cz
Zdroj: fdb.cz