Jarmila Loukotková

14.4.1923 - 29.10.2007

Pocházela z rodiny českého amerikanisty, etnografa a lingvisty Čestmíra L., autora prací o životě Indiánů. Z otcových zkušeností čerpala i ve svém díle "Liána smrti". Jarmila Loukotková vystudovala nejprve na gymnázium v Praze, poté studovala francouzštinu na soukromé jazykové škole. Následně vystudovala němčinu a po válce i francouštinu. Od r.1943 byla zaměstnána na magistrátu v Praze, po válce studovala na FF UK estetiku a již zmiňovanou francouzštinu. Pravidelně přispívala do periodik Studentský časopis, O knihách a autorech, Svoboda, Svobodné slovo, Práce, Květy, Vlasta aj.

Její tvorba se však nesoustředila jen na knižní podobu. V roce 1948 napsala pro Čs. rozhlas hru Fialinka a v roce 1990 Čs. televize adaptovala její prózu Vstup do ráje zakázán. Jarmila Loukotková je však známá především jako spisovatelka historických próz, kde převažuje lyrizovaná kresba prostředí. Většinou čerpá z antických dějin (Není římského lidu, Spartakus, Smrtí boj nekončí, Pro koho krev) a francouzských dějin 15. století (Bůh či ďábel - o maršálovi de Retz, příteli Jany z Arku, Navzdory básník zpívá - o F. Villonovi).

Další její prózy jsou prózy psychologické o citových problémech současné ženy (Medúza), prózy s kriminální zápletkou (Odměna), dívčí romány a dobrodružné povídky (Liána smrti). Dosud napsala osmnáct titulů, přeložila celé dílo francouzského básníka Francoise Villona a aforizmy Francoise de la Rochefoucaulda, dvořana Ludvíka XIII. a Ludvíka XIV. Její vlastní tvorba je zaměřena především na období antiky, ale je autorkou i knih ze současnosti a knih pro mládež.

zdroj: svet-literatury.wz.cz


Počet bodujících: 1

Judy Mazelová

20.12.1943 - 12.10.2007

Judy Mazelová, která vymyslela proslulou beverlyhillskou dietu, zemřela před dvěma týdny ve věku 63 let v nemocnici v Santa Monice. O jejím skonu způsobeném problémy s cévním systémem informovala agentura AP.

Mazelová v roce 1981 zaznamenala velký úspěch s knihou The Beverly Hills Diet (Dieta z Beverly Hills). Žena, která neměla žádné formální lékařské vzdělání v oblasti výživy, v ní přišla s teorií dělené stravy. Její dieta dodnes slaví velký úspěch mezi celebritami, dietologové ji však kritizují.

O shazování nadváhy se Mazelová začala zajímat v době, kdy se léčila po zlomenině nohy a četla knihy o výživě. Dietní režim, který sestavila, spočívá v tom, že nelze najednou jíst potraviny obsahující sacharidy a bílkoviny. Po prvních deset dní dieta povoluje pouze konzumaci ovoce.

Mazelová si v Beverly Hills otevřela kliniku, kde týdně radila na 250 lidem, jak se zbavit přebytečných kil. Sama sebe prezentovala jako důkaz fungování diety, protože se jí podařilo shodit 32,5 kilogramu.

Její kniha se stala bestsellerem a dietu začaly držet mnohé celebrity - například herečka Linda Grayová známá ze seriálu Dallas. Mazelová se pak sama stala celebritou a častým hostem televizních talk shows.

K hubnutí podle její diety se přiznala například i první dáma Kalifornie, manželka guvernéra a herce Arnolda Schwarzeneggera Maria Shriverová. Předloni magazínu People řekla, že díky ní shodila 11 kilo.

Lékaři však systém hubnutí podle Mazelové kritizují, protože podle nich nastoluje nevyvážený jídelníček a dlouhodobě je pro tělo nebezpečný. Odborníci na výživu ji řadí mezi deset nejznámější módních, leč chybných diet. Zhubnout se totiž podle nich daří ne kvůli dělení stravy, ale kvůli tomu, že dietní plán je chudý na kalorie. Zároveň je u této diety velké riziko takzvaného jo-jo efektu poté, co se režim přestane dodržovat.

Mazelová se narodila v roce 1943 v Chicagu jako nejmladší ze tří dcer, sama sebe popisovala jako "jediné dítě s nadváhou v rodině štíhlých lidí". Pracovala jako sekretářka a později se přestěhovala do Los Angeles, kde se neúspěšně pokoušela o hereckou dráhu. Měla stále problémy s nadbytečnými kilogramy a poté, co jí údajně lékaři nedokázali pomoci, se rozhodla vypracovat vlastní dietní režim. Po úspěchu první publikace z roku 1981 napsala ještě několik knih, v nichž svou teorii rozvíjela.

zdroj: ČTK (asi)

Eve Curie, dcera slavné matky

6.12.1904 - 22.10.2007

Novinářka a humanistka, dcera slavné vědkyně Marie Curie-Sklodowské

Proslavila se sepsáním bibliografie své matky - kniha je přeložena i do češtiny a dostupná v českých knihovnách.

Byla vdaná za Henry Richardson Labouisse, Jr., ktery byl 15 let Exkluzivní ředitel UNICEF (United Nations Children's Fund)

zdroj: EN Wiki


počet bodujících: 1

Petr Eben

22.1.1929 - 24.10.2007

Český skladatel a varhaník Petr Eben se narodil 22. ledna 1929 v Žamberku. Základní školu navštěvoval v Českém Krumlově, kde také během druhé světové války nastoupil na reálné gymnázium, odkud v roce 1944 vyloučen. Následovala nucená práce nejprve v tiskárně, pak na stavbě a nakonec v kamenolomu.

V roce 1945 byl pro svůj židovský původ internován v koncentračním táboře Buchenwald. Po skončení války Eben ukončil studium na gymnáziu maturitou a roku 1948 vstoupil do klavírní třídy profesora Raucha na pražské AMU. V roce 1950 zahájil na téže škole studium skladby u Pavla Bořkovce.

Krátce působil jako dramaturg v České televizi, pedagogicky pracoval na katedře hudební vědy filosofické fakulty Univerzity Karlovy (nejprve jako lektor klavírní hry a čtení partitur, později se stal odborným asistentem a posléze docentem) a na katedře skladby Akademie múzických umění v Praze.

Po listopadu 1989 byl jmenován předsedou výboru mezinárodního festivalu Pražské jaro, stal se čestným předsedou Společnosti pro duchovní hudbu. Jeho jméno je známé i v zahraničí, kde se proslavil nejen jako skladatel, ale i jako varhaník a pedagog (ve školním roce 1978–9 byl profesorem skladby na Royal Northern College of Music v Manchesteru – zde také v roce 1992 převzal čestnou profesuru; při svých četných zahraničních cestách přednesl i několik obsáhlých přednášek o české soudobé hudbě). V roce 1991 obdržel vyznamenání francouzského ministra kultury "Chevalier des arts et des letters“ (Rytíř umění a literatury).

zdroj: ceske-sbory.cz

kardinál Rosario Castillo Lara

4.9.1922 - 16.10.2007

Venezuelský kardinál Rosario Castillo Lara, salesián Dona Bosca a emeritní prezident Papežské komise pro stát Města Vatikán, zemřel ve věku 85 let včera v Caracasu.

Mnoho let pracoval v Římské kurii a svědčil o velké oddanosti věci evangelia, a ukázal svou velkou lásku k církvi.
Kněžské svěcení přijal v roce 1949 a kardinálem ho jmenoval v roce 1985 Jan Pavel II.

Byl známý svou kritikou vlády venezuelského prezidenta Huga Cháveze.

zdroj: RádioVaticana

Petr 'Pete' Kaplan

16.6.1940 - 31.8.2007

Zemřel na rakovinu.

Kytara, foukací harmonika, zpěv.

Spolu s P.Chrastinou založil na poděbradské elektrotechnice Samuels Band (1958), který byl o tři roky později svazáckými funkcionáři zakázán.
1962 Karkulka Grossmanna a Šimka (ze které vzniknul o rok později Olympic), až do půlroční vojny původní Olympic (kde ho potom nahradil Petr Janda), po návratu 1964 - 1967 Mefisto se kterým nahrává mimo jiné anglicky slavnou skladbu Chucka Berryho Johny B.Goode,
1965 divadlo Rokoko (v anketě fanoušků oceněn jako nejlepší doprovodný kytarista), 1966 -68 spolu s M. Růžkem v divadle Semafor (v souboru Jiřího Šlitra).
1968 se svým bratrem Přemkem a Vladěnou Bezděkem obnovuje skupinu Samuels II, která spolu s Micky Volkem hraje v letech1969 -1976 hlavně v Polsku.
V dalších letech s Mílou Růžkem v divadle Semafor, koncerty s Pavlem Bobkem a konečně 1987 dává dohromady první verzi současné podoby Mefista: saxofonista Míla Růžek, basista Jiří Dospěl (později Vráťa Horčík), kytarista Ota Jahn a bubeník Milan Vobliza (později Ben Vítek).

Jeho heslem bylo "Only rock'n'roll".

Pete Kaplan je mnoha odborníky právem nazýván praotcem českého rock'n'rollu.

zdroj: volny.cz/mefisto-rock

Kišo Kurokawa

8.4.1934 - 12.10.2007

Kurokawa se narodil v roce 1934 v japonském městě Nagoja a architekturu vystudoval na Tokijské univerzitě. V roce 1960 patřil k zakladatelům takzvaného metabolistického hnutí. Jeho stavby vycházely především z témat jako ekologie nebo recyklace.

Mezi Kurokawova nejznámější díla patří Van Goghovo muzeum v Amsterdamu, Národní etnologické muzeum v Tokiu nebo Národní umělecké centrum v Tokiu.

Kurokawa získal za své stavby několik mezinárodních ocenění. Jeho budova mezinárodního letiště v Kuala Lumpur získala v roce 2003 mezinárodní cenu Dedalo-Minosse. Naposledy byl vyznamenán v roce 2006 chicagským muzeem.

něco informací na archiweb.cz

Zdroj: ČTK

bubeník Anatoli M. "Tolja" Kohout

9.9.1946 - 9.10.2007

Anatoli Kohout, známý spíše pod přezdívkou Tolja, se nejdříve mihl jako kytarista v českobudějovické skupině The Sinners, kde ho vystřídal jeho pozdější letitý spoluhráč Oldřich Říha. V listopadu 1967 Kohout přišel k The Primitives Group, skupině, která jako první hrála v Čechách repertoár Franka Zappy a proslula na svou dobu divokými psychedelickými show.

Na jaře 1968 posílil objev 1. československého beatového festivalu The Rebels a absolvoval s nimi zájezd po západoněmeckých klubech: vydržel tu ale jen několik měsíců. Jeho další štací bylo trio Blues Company Ltd., s jehož kytaristou Lubošem Andrštem se později měl ještě jednou setkat.

Nestálý bubeník pak načas zakotvil v divadle Semafor (najdeme jej na Návštěvních dnech Šimka a Grossmana), najdeme jej ale i v sestavě rock'n'rollových Samuels Peteho Kaplana, když v roce 1969 absolvovali zájezd do Polska. Na počátku sedmdesátých let se objevil i v nadějné, ale krátkodeché skupině Exit.

Na počátku jazzrockového boomu 70. let se opět setkal s Lubošem Andrštem ve skupině Energit. V pětasedmdesátém se stal členem skupiny, která měla podpořit návrat exzpěváka Matadors Viktora Sodomy na rockovou scénu. Skupina ale dlouho nevydržela a název Katapult Kohout přinesl věnem svému nástupci u Sinners Říhovi.

Z Katapultu Kohout čtyřikrát odešel a čtyřikrát se vrátil, vždy včas, aby byl u toho důležitého v historii publikem milovaného a publicisty nenáviděného tria.

Nahrál s nimi úspěšná alba Katapult a Katapult 2006 (na počátku osmdesátých let emigroval do Anglie). Když se Katapult v půli devadesátých let obnovil, nahradil těsně před koncertem se Status Quo v Brně Milana Balcara a vydržel následující necelé tři roky. Naposledy se do Katapultu vrátil v září 2004.

Anatoli Kohout byl v sedmdesátých letech i vyhledávaným studiovým hráčem: najdeme jej na prvním albu Vladimíra Mišíka (Vladimír Mišík & Etc..., 1976), prvním albu Energitu, na Super-robotu Oty Petřiny nebo na Generaci C&K Vocalu.

Update: Do naší Krabice již také zavítal Toljův kolega a kamarád Dědek Šindelář

Zdroj: idnes

Jiřina Steimarová

24.01.1916 - 07.10.2007

Výrazné poznavací znamení: matka Jiřího Kodeta

----------------------------------------------

Herečka Jiřina Steimarová zemřela ve věku 91 let. Proslavila se v řadě prvoreplublikových filmů, známá je i ze snímků Týden v tichém domě, Dobrý voják Švejk či Přetucha. Jejím posledním filmovým počinem byl v roce 1989 Čas sluhů.

Jiřina Steimarová byla nejstarší žijící členkou starého hereckého rodu, který založil herec, režisér a dramatik Josef Jiří Kolár už v půlce 19. století. Kolár byl otcem slavného herce Vendelína Budila, dědečka Jiřiny Steimarové.

I její rodiče Annie a Jiří Steinerovi byli herci - stejně Evelína a Jiří. Ten byl synem manžela, sochaře Jana Kodeta, později Seimarová žila s automobilovým závodníkem Jaroslavem Juhanem. V hereckých stopách Steimarové jdou i její vnučky Anna Polívková a Barbara Kodetová.

Jako herecké dítě získala Steimarová záhy hereckou zkušenost - na jevišti se poprvé objevila jako šestiletá. Na plátno vstoupila jako šestnáctiletá ve snímcích Malostranští mušketýři či Dobrý tramp Bernášek, v její filmografii je ale uvedena z té doby i slavná Machatého Extase. Hrála ve filmech nejznámějších režisérů své doby: Martina Friče, Svatopluka Innemanna i Václava Kršky.

Oblíbená byla i na divadelních prknech - od roku 1933 do roku 1952 byla v angažmá v Národním divadle, odkud byla vyhozena po emigraci manžela. 

Poté přesídlila na karlínskou muzikálovou scénu. Tady se představila třeba jako madam Higginsová z My fair lady, Marjánka, matka pluku, Partha v Lodi komediantů či Corina v Mamzelle Nitouche.

Od 60. let se stala i vyhledávanou televizní herečkou, zahrála si mimo jiné v seriálech Hříšní lidé města pražského. Bambinot i nechvalně proslulých 30 případů majora Zemana. Její poslední televizní prací byl seriál Pomalé šípy v roce 1993.

zdroj: aktualne.cz, které dle všeho text přebralo z ČTK

počet bodujících: 3

Brigádní generál v.v. Otto Špaček

7. března 1918 - 24. září 2007

Generál Otto Špaček byl jedním z československých stíhačů, kteří bojovali od začátku II. světové války až do jejího konce. Odešel jeden z posledních veteránů, kteří bojovali jako letci již v bitvě o Francii.

Životopisná data

Narodil se v obci Brzice na Náchodsku. Dobrovolně se přihlásil k letectvu a v letech 1936-1938 absolvoval Školu pro odborný dorost letectva v Prostějově, kde získal pilotní výcvik.

Jedenadvacetiletý svobodník Otto Špaček odešel z okupované vlasti dne 17. června 1939 a v roce 1939 byl přijat do svazku Cizinecké legie. V červnu 1940 byl přijat do řad Royal Air Force.

Když se zakládala 313. čs. stíhací peruť, jejíž létající personál utvořili ti, kteří dosud sloužili u britských jednotek, připojil se k Čechoslovákům a v červnu 1941 nastoupil v Cattericku službu právě u této perutě. U Třistatřináctky Otto Špaček zůstal – se dvěma přestávkami – čtyři roky a stal se takřka její živoucí kronikou. S touto jednotkou prodělal všechny její následující kampaně, zvláště hektickou předinvazní aktivitu i leteckou podporu vlastního vylodění v Normandii. Byl i jedním z těch, kteří 28. června 1944 s obrovským zadostiučiněním přistáli opět ve Francii.
U Třistatřináctky sloužil až do konce války a 13. srpna 1945 v jejích řadách dosedl na plochu ruzyňského letiště.

Po válce se rozhodl pro dráhu vojáka z povolání. Sloužil nejprve v Praze-Kbelích u Leteckého pluku 12, později byl na základě svých nevšedních pilotních schopností přemístěn do Letňan k Vědeckému leteckému ústavu (VLÚ) a současně byl určen velitelem první výcvikové letky Leteckého náhradního pluku 1 v Zákupech. K 31. říjnu 1947 se stal zkušebním pilotem u Ústředního leteckého skladu (ÚLS) v Praze.

V poúnorovém Československu však odborné schopnosti přestaly být rozhodujícím kritériem pro setrvání v armádě. Počátkem roku 1949 byl postaven mimo službu. Poté následovalo propuštění z armády. Dne 3. prosince 1949 odešel i s rodinou do zahraničního exilu. Od prosince 1950 do roku 1993 žil v Kanadě.

V rámci polistopadových rehabilitací mu byla nejprve navrácena hodnost (degradován byl 6. července 1950) a později byl povýšen na plukovníka a nakonec na brigádního generála ve výslužbě. Ještě předtím, v roce 1993, se natrvalo vrátil do vlasti. Nejprve krátce žil v Mladé Boleslavi, odkud se přestěhoval do Jaroměře.

Zemřel 24. září 2007 ve věku 89 roků jako jeden z posledních veteránů, kteří bojovali jako letci již v bitvě o Francii.

O jeho zásluhách svědčí i udělená vyznamenání:

• francouzský Croix de Guerre se dvěma palmami
• Československý válečný kříž (celkem pětkrát)
• Československá medaile Za chrabrost
• Československá medaile Za zásluhy I. stupně
• britská vyznamenání: The 1939-1945 Star, Atlantic Clasp, Air Crew Europe Star, Defence Medal a War Medal.

zdroj: Ministerstvo obrany

Marek Müller

11.4.2007-4.10.2007

Siamská dvojčata - Marek a Michal - se narodila v bratislavské porodnici předčasně v 36. týdnu těhotenství. Slovenští lékaři je úspěšným zákrokem od sebe oddělili před devatenácti dny. Od té doby se zdravotní stav bratrů začal lišit.

Marek začal mít před týdnem vážné zdravotní komplikace. Jeho organismus vyčerpala infekce, která měla podle lékařů negativní vliv i na hojení ran. V pátek zdravotníci uvedli, že se u chlapce objevily příznaky poškození mozku. Dnes mu srdce dotlouklo dnes v půl sedmé ráno.

Jeho bratr Michal zůstává na přístrojích.


První bod v letošním ročníku Krabice živých
počet bodujících: 1

Tony Ryan

2 February 1936 – 3 October 2007

zakladatel největších evropských nízkonákladových aerolinek, zemřel. Jednasedmdesátiletý irský podnikatel skonal podle rodiny po dlouhé nemoci. Aerolinky, které nesou jeho jméno, založil v polovině osmdesátých let.

Dan Keating

January 2, 1902 – October 2, 2007

Dan Keating byl celoživotní irský republikán a člen republikánské strany Sinn Féin. V čase smrti byl nejstarší irskou osobou.

Původní text:
...was a life-long Irish republican and patron of Republican Sinn Féin. At the time of death he was Ireland's oldest person.

Krabice mrtvých != Krabice živých

Dvě nádoby spojené jako siamská dvojčata před operací. V jedné se nacházíme my všichni, kdož ještě dýcháme dnešní vzduch; druhá shromažďuje ty, kteří tu smůlu již nemají.

Krabice živých

Stalo se v září 2003 na serveru Lopuch.cz. Začala historie české kopie hry DeathList s ryze vlasteneckým názvem Krabice živých (od pana Frýda - děkujeme).

Pravidla byla celkem jednoduchá:
Natipuj si 20 lidí, o kterých si myslíš, že nedožijí 12 měsíců a pak už jen čekej.
Vyhrává ten komu vyskočí všichni nominovaní, případně ten, který na konci ročníku bude mít nejvíce výskoků ve své krabici.

Začátek byl stanoven na první den v následujícím měsíci a od té doby tedy každý ročník Krabice živých začíná 1.10. a končí další rok k 30.9. Všímavější z vás jistě postřehli vzhledem k datumu publikování tohoto spotu, že ročník 2007-2008 byl právě odstartován.

Nicméně tento blog nebude jen propagací Krabice živých...
... nýbřž hodnotný zdroj informací smutnějšího řádu.

Krabice mrtvých

aneb černá kronika zaměřená na úmrtí slavných, neslavných, známých i neznámých osobností a osob. I zvíře se tu může objevit.

Blog bude mít tři kategorie. První a nejmenší z nich bude mít osvětový charakter, kde se budou psát PR články k tomuto tématu (deathlist, krabka, apod.). Do dvou skupin pak budou rozdělovány úmrtí - a to Bodované - ty, za které byl v Krabici živých udělen bod - a Partyzány - ty, kteří ušly pozornosti při sestavování nominačních listin aktuálního ročníku.

Pojmenování není konečné, je více než možné, že budou v průběhu měsíce nalezena trefnější označení jednotlivých skupin - případně i rozšíření o další...